Po vskutku báječné loňské dovolené na řeckém ostrovu  Zakynthos  jsme letos neváhali a opět jsme se přidali k partě zkušených cestovatelů z Držkova a okolí, pro kterou pefektně organizuje zájezdy paní Květa Boučková. Tentokrát byla zvolana cestovní kancelář Marine Tour, která se specializuje na Turecko. Pročež jsme strávili příjemných 11 dní na přelomu května a začátkem června v tureckém letovisku Side.

Městečko Side se nachází asi 5 km od stotisícového okresního města Manavgat na Turecké riviéře při pobřeží Středozemního moře zhruba uprostřed cesty mezi městy Antalya a Alanya. Nabízí kombinaci solidních pláží s ubytováním především hotelového typu a historických antických památek či jejich ruin, soustředěných ve staré historické části města a jeho přístavu.

Hotel, pláže, turecké pivo
My jsme měli zajištěno ubytováni s polopenzí v hotelu Side Best na konci uličky označené 602. Sk. a směřující k moři. Na mapkách mezi počátečními fotkami je ona ulice označena. Zmiňovanou uličkou bylo možné asi po dvou stech metrech přijít k moři na pláž se žlutými lehátky, kterou jsme ihned nazvali U čápa podle vysochané napodobeniny hnízda čápů u vstupu na pláž. Lehátka i slunečníky tady byly zdarma pod podmínkou, že si dáte na pláži nějaký drink. O čemž měli majitelé pláže dokonalý přehled, takže dát si alespoň jedno pivo Efes za čtyři eura bylo naprostou nutností. Druhou takovou free pláží určenou hostům hotelu Side Best byla Dolpin beach. Zatímco pláž U čápa je součástí dlouhé západní pláže podél honosné hotelové zóny, nachází se Dolphin na východ od poloostrova a přístavu starého města Side a je lemována antickými ruinami v písečných dunách s křovisky. Mezi hotelem a pláží jezdila dopoledne i odpoledne zdarma dolmuše, neboť pláž byla vzdálena od hotelu bratru jeden a půl kilometru. My jsme jejích služeb využili jen jednou. Bylo poutavější jít na pláž a také se vracet procházkou pěšky. Volili jsme různé možnosti: po promenádě podél pobřeží, částečně přes město kolem centrálního kruháče s vysokým stožárem s tureckou vlajkou na Atatürkově bulváru, přes křoviska se zbytky antických zřícenin či kombinací těchto cest a cestiček. Také na pláži Dolphin bylo slušností dát si alespoň jedno pivo, avšak tady bylo možné usmlouvat cenu i na tři padesát. A první den, kdy jsme byli pláž jen obhlédnout aniž bychom se koupali, dosáhli jsme patrně na zaváděcí cenu s množstevní slevou pro osm osob, tři eura za jedno pivo. Což byla také cena v hotelovém baru. V marketu ve městě bylo možné koupit dva vychlazené Efesy či Tuborgy za tři padesát eur. Tolik info pro přátele zlatavého moku s dovětkem, že české pivko je holt české pivko, ovšem ony dvě turecké značky, Efes a Tuborg, chutnaly dobře a dokázaly osvěžit.

Antické památky, procházky nejen starým městem
Side oplývá vskutku impozantním množstvím antických památek či jejich ruin, nacházejících se především ve staré původní části města na poloostrově a jeho přístavu. Památky a archeologické vykopávky pocházejí jak z doby helénské-řecké tak i římské. Relativní zachovalost oněch památek je nejspíše dána tím, že na přelomu tisíciletí postihl město obrovský požár a až do konce 19. století prakticky nebylo obydleno. Materiál původních staveb se tak nestačil rozebrat nebo rozkrást. K půvabným tradicím antického města rovněž patří, že se tady scházeli egyptská královna Kleopatra s římským patricijem Markem Antoniem. Než jim to patrně César zatrhnul. Aby se nakonec po Césarově zavraždění v senátu stali manžely.
K nejnavštěvovanějším antickým památkám v Side patří chrám zasvěcený Apollonovi, bohu Slunce a moře, jehož sestrou byla Artemis, bohyně Měsíce a lovu. Apollonův chrám na špici poloostrova starého Side je nejfotogeničtejším objektem v Side. Však ho máme na našich fotkách zobrazený ve dne, večer, v noci, při ranním východu Slunce i večerním úplňku Měsíce. Druhou pozoruhodnou památkou je bezesporu římský Amfiteátr s blízkou helénskou Velkou branou. Cestou na a z pláže Dolphin jsme fotili také shromaždiště- agoru poblíž amfiteátru, Nymfeum, které bývalo zásobárnou vody, v písečných dunách také antickou nemocnici, zbytky měšťanských domů, hradeb a jiných ruin.
V r. 1993 byla postavena v Side mešita se dvěma minarety. Ta je také vděčným cílem vycházek, my jsme u ní a vevnitř v ní byly nejméně třikrát. Hned přes silnici naproti mešitě bývá každou sobotu bazar, trh, rovněž jsme tam nakupovali. Naše Jany si tady nechaly na přívěšek s tureckým očkem napsat jejich jméno. Míra na trhu pořídil videosekvenci Sobotní trh v Side, podívejte se na ni. Řadu fotek máme z večerních procházek, kdy bylo na promenádě a v obchodech, obchůdcích a barech starého města vskutku živo.
Z hotelového balkonu byla vidět kopule a čtyři věžičky kolem. Odhadovali jsme, že by to mohla být také mešita. Na místě jsme ovšem zjistili, že nejde o mešitu, nýbrž o hotelový komplex s lázněmi, postavený v perském stylu.

Výlety s cestovkou i bez ní
Marine Tour měla ve spolupráci s jejím tureckým protějškem připraveny různé zájezdy a výlety. Janko s Líbou se rozhodli pro jízdu cabrioautobusem s výhledy na pohoří Taurus a okolní krajinu. Součástí jejich výletu byla také vyhlídková plavba po přehradě v národním parku Green Canyon. Jana s Mírou navštívili během jejich minulé dovolené v Turecku proslulý travertinový kopec s terasovitými jezírky v Pamukkale. Nám ostatním se výlet do Pamukkale velmi zamlouval, ovšem měli jsme trošku obavy ze vzdálenosti mezi Side a Pamukkale čítající přes třista kilometrů. Dobře jsem udělali, že jsme výlet podnikli. Po ranní rošádě s tím, kterým autokarem pojedeme, jsme nakonec skupinka deseti lidí, dvou tureckých průvodců a jednoho řidiče cestovali pohodlným Mercedes tranzitem. Prakticky celou cestu se jelo po dálnici, řidič jel velmi svižně a bezpečně. Zastavovali jsme vlastně jen na snídani a na zpáteční cestě také na večeři ve stylové horské restauraci v pohoří Taurus. Poblíž Denizli jsme navštívili výrobnu ručně tkaných vlněných, bavlněných a hedvábných koberců. Škoda, že jsme tam nemohli pořídit fotky koberců, neboť byly parádní, překrásné, nádherné. Pamukkale - česky bavlněný hrad - už bylo nedaleko. V místní restauraci dole pod vápencovým kopcem jsme se naobědovali a pak už se zvesela vydali na prohlídku travertinové krásy s terasovitými jezírky s termální vodou. Vstup do areálu je propojen s prohlídkou zbytků antického města Hierapolis, kde je také možné vykoupat se v termální vodě Kleopatřiných lázní. Nezdálo se nám, že by to za nějakých deset euro stálo za to vlézt a chvíli se čvachtat v nepříliš velkém bazénu s horkou vodou plném turistů. Raději jsme volili prohlídku Hierapolisu a samozřejmě terasovitých jezírek bavlněného hradu. Více než slova vypovídají  fotky  ze sedmého dne naší dovolené. Jezírka naplněná vodou, ke kterým nemohou turisté, byla při pohledu zvrchu opravdu krásná. Bohužel spousta jezírek je vyschlých, zašedlých. Patrně díky nedostatku vody anebo možná z důvodů regenerace jezírek. Do jezírek se smí vstoupit podél jediné přístupové cesty, po níž se musí chodit bosky. Po prohlídce pamukkalských teras jsme zavítali do malé fabričky, kde jsme se dozvěděli, jak se zpracovává místní pamukkalský onyx. Poté ještě návštěva rodinné firmy produkující ovocná vína a sirupy, spojená s ochutnávkou. Chuť i vůně produktů z granátových jablek byla pro většinu z nás nová a zajímavá. Cesta zpátky domů ubíhala opět v pohodě navzdory tomu, že jsme v horách projížděli docela solidní průtrží mračen. Shodli jsme se, že výlet byl vydařený i s ohledem na to, co všechno jsme za přijatelnou cenu zájezdu poznali.
Cestovka také pořádala výlet k manavgatským vodopádům - Selalesi. My jsme se tam vypravili sami. Zjstili jsme, že vodopád to skutečně je, avšak tak poloviční než mumlavský. Harrachovským nejspíše poradíme, aby okolí vodopádu trochu načinčali a hnedle vybírali vstupné. Ale nešt, místo je to při řece Manavgat především pro místní zajímavé, nachází se nedaleko od města Manavgat a v horkém létě může být příjemné pobývat ve stínu tamnějších stromů či se někde poblíž koupat vlastně už v horské sladkovodní řece. Pro nás byla ovšem nevšedním zážitkem jízda dolmuší, za euro padesát mezi Side a Manavgatem a za euro mezi Manavgatem a Selalesi. Dlužno říct, že dolmuše fungují opravdu dobře a ještě se cestou docela bavíte. Pivko u minimarketu naproti vodopádům chutnalo stejně jako kebab na zpáteční cestě v restauraci poblíž kruháče v Side.

Podívejte se ještě - přesněji řečeno poslechněte si - jednu z prostonárodních písní, kterou jsme si zazpívali při společném posezení v hotelovém baru předposlední večer dovolené. A teď už se kochejte  fotografiemi , kterých je 333 stejně jako pověstných stříbrných křepeliček.

Fotky od Manavgatského vodopádu poslal také Míla Š. Jsou  tady .