Po vskutku báječné loňské dovolené na řeckém ostrovu Zakynthos jsme letos
neváhali a opět jsme se přidali k partě zkušených
cestovatelů z Držkova a okolí, pro kterou pefektně
organizuje zájezdy paní Květa Boučková. Tentokrát byla
zvolana cestovní kancelář Marine Tour, která se
specializuje na Turecko. Pročež jsme strávili příjemných
11 dní na přelomu května a začátkem června v tureckém
letovisku Side.
Městečko Side se nachází asi 5 km od
stotisícového okresního města Manavgat
na Turecké riviéře při pobřeží
Středozemního moře zhruba uprostřed
cesty mezi městy Antalya a
Alanya. Nabízí kombinaci
solidních pláží s ubytováním především
hotelového typu a historických antických památek
či jejich ruin, soustředěných ve staré
historické části města a jeho přístavu.
Hotel, pláže, turecké pivo
My jsme měli zajištěno ubytováni s polopenzí v hotelu
Side Best na konci uličky označené 602.
Sk. a směřující k moři. Na mapkách mezi počátečními
fotkami je ona ulice označena. Zmiňovanou uličkou bylo
možné asi po dvou stech metrech přijít k moři na pláž se
žlutými lehátky, kterou jsme ihned nazvali U
čápa podle vysochané napodobeniny hnízda čápů u
vstupu na pláž. Lehátka i slunečníky tady byly zdarma pod
podmínkou, že si dáte na pláži nějaký drink. O čemž měli
majitelé pláže dokonalý přehled, takže dát si alespoň
jedno pivo Efes za čtyři eura bylo naprostou nutností.
Druhou takovou free pláží určenou hostům hotelu Side Best
byla Dolpin beach. Zatímco pláž U čápa
je součástí dlouhé západní pláže podél honosné hotelové
zóny, nachází se Dolphin na východ od poloostrova a
přístavu starého města Side a je lemována antickými
ruinami v písečných dunách s křovisky. Mezi hotelem a
pláží jezdila dopoledne i odpoledne zdarma
dolmuše, neboť pláž byla vzdálena od
hotelu bratru jeden a půl kilometru. My jsme jejích
služeb využili jen jednou. Bylo poutavější jít na pláž a
také se vracet procházkou pěšky. Volili jsme různé
možnosti: po promenádě podél pobřeží, částečně přes město
kolem centrálního kruháče s vysokým stožárem s tureckou
vlajkou na Atatürkově bulváru, přes křoviska se zbytky
antických zřícenin či kombinací těchto cest a cestiček.
Také na pláži Dolphin bylo slušností dát si alespoň jedno
pivo, avšak tady bylo možné usmlouvat cenu i na tři
padesát. A první den, kdy jsme byli pláž jen obhlédnout
aniž bychom se koupali, dosáhli jsme patrně na zaváděcí
cenu s množstevní slevou pro osm osob, tři eura za jedno
pivo. Což byla také cena v hotelovém baru. V marketu ve
městě bylo možné koupit dva vychlazené Efesy či Tuborgy
za tři padesát eur. Tolik info pro přátele zlatavého moku
s dovětkem, že české pivko je holt české pivko, ovšem ony
dvě turecké značky, Efes a Tuborg,
chutnaly dobře a dokázaly osvěžit.
Antické památky, procházky nejen starým
městem
Side oplývá vskutku impozantním množstvím antických památek či jejich ruin, nacházejících se
především ve
staré původní části města na poloostrově a jeho přístavu. Památky a archeologické vykopávky pocházejí
jak z
doby helénské-řecké tak i římské. Relativní zachovalost oněch památek je nejspíše dána tím, že na
přelomu
tisíciletí postihl město obrovský požár a až do konce 19. století prakticky nebylo obydleno. Materiál
původních staveb se tak nestačil rozebrat nebo rozkrást. K půvabným tradicím antického města rovněž
patří, že
se tady scházeli egyptská královna Kleopatra s římským patricijem Markem Antoniem. Než jim to patrně
César
zatrhnul. Aby se nakonec po Césarově zavraždění v senátu stali manžely.
K nejnavštěvovanějším antickým památkám v Side patří chrám zasvěcený Apollonovi,
bohu Slunce
a moře, jehož sestrou byla Artemis, bohyně Měsíce a lovu. Apollonův chrám na špici poloostrova
starého Side
je nejfotogeničtejším objektem v Side. Však ho máme na našich fotkách zobrazený ve dne, večer, v
noci, při
ranním východu Slunce i večerním úplňku Měsíce.
Druhou pozoruhodnou památkou je bezesporu římský Amfiteátr s blízkou helénskou
Velkou branou. Cestou na a z pláže Dolphin jsme fotili také shromaždiště-
agoru poblíž amfiteátru, Nymfeum, které bývalo zásobárnou vody, v písečných
dunách
také antickou nemocnici, zbytky měšťanských domů, hradeb a jiných ruin.
V r. 1993 byla postavena v Side mešita se dvěma minarety. Ta je také vděčným cílem
vycházek,
my jsme u ní a vevnitř v ní byly nejméně třikrát. Hned přes silnici naproti mešitě bývá každou sobotu
bazar, trh, rovněž jsme tam nakupovali. Naše Jany si tady nechaly na přívěšek s
tureckým
očkem napsat jejich jméno. Míra na trhu pořídil videosekvenci Sobotní trh v Side, podívejte se na ni.
Řadu
fotek máme z večerních procházek, kdy bylo na promenádě a v obchodech, obchůdcích a barech starého
města
vskutku živo.
Z hotelového balkonu byla vidět kopule a čtyři věžičky kolem. Odhadovali jsme, že by to mohla být
také
mešita. Na místě jsme ovšem zjistili, že nejde o mešitu, nýbrž o hotelový komplex s lázněmi,
postavený v
perském stylu.
Výlety s cestovkou i bez ní
Marine Tour měla ve spolupráci s jejím tureckým protějškem připraveny různé zájezdy a výlety. Janko s
Líbou
se rozhodli pro jízdu cabrioautobusem s výhledy na pohoří Taurus a okolní krajinu. Součástí jejich
výletu
byla také vyhlídková plavba po přehradě v národním parku Green Canyon. Jana s Mírou
navštívili během jejich minulé dovolené v Turecku proslulý travertinový kopec s terasovitými jezírky
v
Pamukkale. Nám ostatním se výlet do Pamukkale velmi zamlouval, ovšem měli jsme
trošku obavy
ze vzdálenosti mezi Side a Pamukkale čítající přes třista kilometrů. Dobře jsem udělali, že jsme
výlet
podnikli. Po ranní rošádě s tím, kterým autokarem pojedeme, jsme nakonec skupinka deseti lidí, dvou
tureckých
průvodců a jednoho řidiče cestovali pohodlným Mercedes tranzitem. Prakticky celou cestu se jelo po
dálnici,
řidič jel velmi svižně a bezpečně. Zastavovali jsme vlastně jen na snídani a na zpáteční cestě také
na večeři
ve stylové horské restauraci v pohoří Taurus. Poblíž Denizli jsme navštívili
výrobnu
ručně tkaných vlněných, bavlněných a hedvábných koberců. Škoda, že jsme tam nemohli pořídit
fotky
koberců, neboť byly parádní, překrásné, nádherné. Pamukkale - česky bavlněný hrad - už bylo nedaleko.
V
místní restauraci dole pod vápencovým kopcem jsme se naobědovali a pak už se zvesela vydali na
prohlídku
travertinové krásy s terasovitými jezírky s termální vodou. Vstup do areálu je propojen s prohlídkou
zbytků
antického města Hierapolis, kde je také možné vykoupat se v termální vodě
Kleopatřiných lázní. Nezdálo se nám, že by to za nějakých deset euro stálo za to
vlézt a
chvíli se čvachtat v nepříliš velkém bazénu s horkou vodou plném turistů. Raději jsme volili
prohlídku
Hierapolisu a samozřejmě terasovitých jezírek bavlněného hradu. Více než slova vypovídají fotky ze sedmého dne naší dovolené. Jezírka naplněná vodou, ke
kterým
nemohou turisté, byla při pohledu zvrchu opravdu krásná. Bohužel spousta jezírek je vyschlých,
zašedlých.
Patrně díky nedostatku vody anebo možná z důvodů regenerace jezírek. Do jezírek se smí vstoupit podél
jediné
přístupové cesty, po níž se musí chodit bosky. Po prohlídce pamukkalských teras jsme zavítali do malé
fabričky, kde jsme se dozvěděli, jak se zpracovává místní pamukkalský onyx. Poté
ještě
návštěva rodinné firmy produkující ovocná vína a sirupy, spojená s ochutnávkou. Chuť
i vůně
produktů z granátových jablek byla pro většinu z nás nová a zajímavá. Cesta zpátky domů ubíhala opět
v pohodě
navzdory tomu, že jsme v horách projížděli docela solidní průtrží mračen. Shodli jsme se, že výlet
byl
vydařený i s ohledem na to, co všechno jsme za přijatelnou cenu zájezdu poznali.
Cestovka také pořádala výlet k manavgatským vodopádům - Selalesi. My jsme se tam
vypravili
sami. Zjstili jsme, že vodopád to skutečně je, avšak tak poloviční než mumlavský. Harrachovským
nejspíše
poradíme, aby okolí vodopádu trochu načinčali a hnedle vybírali vstupné. Ale nešt, místo je to při
řece
Manavgat především pro místní zajímavé, nachází se nedaleko od města Manavgat a v horkém létě může
být
příjemné pobývat ve stínu tamnějších stromů či se někde poblíž koupat vlastně už v horské sladkovodní
řece.
Pro nás byla ovšem nevšedním zážitkem jízda dolmuší, za euro padesát mezi Side a Manavgatem a za euro
mezi
Manavgatem a Selalesi. Dlužno říct, že dolmuše fungují opravdu dobře a ještě se cestou docela bavíte.
Pivko u
minimarketu naproti vodopádům chutnalo stejně jako kebab na zpáteční cestě v restauraci poblíž
kruháče v
Side.
Podívejte se ještě - přesněji řečeno poslechněte si - jednu z prostonárodních písní, kterou jsme si
zazpívali
při společném posezení v hotelovém baru předposlední večer dovolené. A teď už se kochejte fotografiemi , kterých je
333 stejně jako pověstných stříbrných křepeliček.
Fotky od Manavgatského vodopádu poslal také Míla Š. Jsou
tady .
Sobotní trh v Side
Videosekvenci Sobotní trh v Side si lze stahnout zde .
Poznámka ke spuštění resp. stažení
videosekvencí: Před startem sekvence
pomocí ovládacích prvků je třeba vyčkat,
zvláště na pomalejších zařízeních, popř. zkusit
odstartovat sekvenci znovu!
Sekvenci stahnete pomocí kontextové nabídky (kliknutím
pravým tlačítkem na sekvenci) a poté
volbou "Uložit..." . Pokud ji nelze uložit z kontextové
nabídky popř. se ovládací prvky
sekvence vůbec nezobrazí, lze si ji stahnout z odkazu pod
sekvencí (opět z kontextové nabídky
po kliknutí pravým tlačítkem).
Zpěvánky při společném posezení
Videosekvenci Zpěvánky při společném posezení si lze
stahnout zde .