Umístíte-li kurzor na ikonu obrázku, zobrazí se stručný vysvětlující text k obrázku. Pokud na ikomu kliknete, obrázek se zvětší.
1) Obrázky byste si měli zvětšovat až po úplném natažení stránky do prohlížeče.
2) Nebude-li se vám dařit zvětšit obrázek či spustit videosekvenci, můžete zkusit obnovit stránku prohlížeče klávesou F5 a počkat na úplné natažení stránky do prohlížeče.
Tour du Mont Blanc neboli TMB je přibližně 180 km dlouhý trek okolo nejvyšší hory Alp. Prochází územím tří států, nejdelší část vede po území Francie,
menší prochází Itálií a nejmenší Švýcarskem. Trasa, která patří mezi nejuznávanější a nejkrásnější treky na světě, zahrnuje osm výrazných horských sedel v okolí Mont Blanc (italsky Monte Blanco, česky Bílá hora).
Col de la Seigne (2516 m) je travnaté sedlo na hranicích mezi Francií a Itálií, sedlo Col du Grand Ferret (2537 m) leží mezi Itálií a Švýcarskem
a Col du Grand Saint Bernard (2469 m) je jedním z nejznámějších a nejslavnějších alpských průsmyků na hranicích mezi Švýcarskem a Itálií.
Mont Blanc je vysoký 4810 m, je tvořen žulou, rulou a břidlicí a je pokryt mnoha ledovci, z nichž největší se jmenuje Mer de Glace, dlouhý zhruba 14 km a široký téměř 2 km. Masivem Mont Blancu prochází 11.6 km dlouhý tunel,
který spojuje francouzské město Chamonix s italským městem Courmayeur. Byl otevřen v r. 1965. Obě města jsou propojena rovněž lanovkami.
Z Chamonix (1037 m) na Aiguilles du Midi (3842m) se závěrečným výtahem na vrcholovou vyhlídkovou plošinu byla vybudována v r. 1955 a v té době překonávala nejvyšší převýšení na světě.
Z francouzské na italskou stranu do stanice Pointe Helbronner (3462 m) se v délce více jak 3 km klene tříkabinková lanovka, otevřená v r. 1957.
Odsud do přestupní stanice Pavillon du Mont Frety (2200 m) otáčející se kabinovou lanovkou Sky Way, dokončenou v r. 2015. Do Courmayeru (1224 m) se pokračuje opět lanovkou a nakonec autobusem.
Předpokládaný průběh celého treku, který Jana prošla s cestovkou CK Mundo , je znázorněn na následující mapce. Tu je vhodné si zvětšit pomocí ikony v pravém horním rohu pro detailnější náhled.
Jeli jsme autobusem společně se zájezdem Francouzské Alpy odpoledne z Hradce Králové přes Prahu a Plzeň, přes Německo a Švýcarsko do francouzského Chamonix. Cestou se střídal déšt se zataženou oblohou,
výrazně pršelo ještě v Česku na Plzeňsku. Do Chamonix jsme přijeli před půl devátou ráno. Chamonix je nejvýznamější horské letovisko v celé oblasti kolem Mont Blancu. V roce 1924 se zde konaly první zimní olympijské hry.
Hned jsme se vypravili ke stanici kabinové lanovky na vrchol Le Brévent vysoký 2525 m. Odsud jsme pokračovali cestou Grand Balcon Sud pod masivem přírodní rezervace Aiguilles Rouges s červenavou barvou skal,
způsobenou přítomností oxidů železa. Z trasy lze spatřit Mont Blanc, ledovec Mer de Glace nebo vrchol Aiguilles du Midi, kam vede z Chamonix oblíbená lanovka. Na obloze se objevovaly mraky, avšak občas jsme spatřovali severní svahy protějšího masivu Mont Blancu. Cítila jsem trochu únavu z noční jízdy autobusem, batoh poněkud tížil,
avšak snažila jsem se, abych na místy exponovanějších místech s úzkými cestičkami nad srázy či výstupech po žebřících ostatní příliš nezdržovala. Byla jsem ráda, když jsme došli do chaty Refuge La Boerne poblíž ledovcového jezera Lac Blanc (2360 m),
v nohách jsem první den treku docela cítila.
Ráno jsme se probudili do krásného slunečného dne. Čekala nás nejprve cesta horskou zubačkou Tramway du Mont Blanc, která začíná ve stanici La Fayet ve výšce 584 m
a končí ve stanici Glacier de Bionnassay v úctyhodné výši 2372 m. Trať je dlouhá asi 12,5 km, přičemž na deseti km je to zubačka.
Měla jsem trochu obavy, ale šlo se mi tentokrát dobře. Během celého treku se mi vyplatilo vyjít občas o něco dříve před ostatními, například při výstupu do sedla, čímž na mě ostatní nemuseli čekat.
Brzy jsme byli v zeleném sedle Col de Voza (1653 m) a směřovali kolem splazů ledovce Glacier de Bionnassay k lanovému visutému mostu nad vodopádem a říčkou Tricot.
Výrazné horské sedlo Col du Tricot poté leží ve výšce 2120 m. Ze sedla jsme museli sestoupit až do 1560 m k chatě Refuge de Miage, kde jsme byli ubytováni.
Okolí chaty bylo hezké, přes mostík přes říčku jsme měli možnost dojít si pro horskou pitnou vodu. Dobře jsme se na venkovním posezení navečeřeli (obligátního hrášku bylo - jakož i na ostatních chatách treku - dostatek), mohli jsme pak obdivovat světelná kouzla,
jenž vytvářelo zapadající slunce na vrcholcích okolních hor.
Dnes nás čekal nejprve sestup do vesnice Les Contamines ve výšce 1160 m a pak solidní výstup do sedla Col de la Croix du Bonhomme až do výšky 2479 m. Ve vesnici Les Contamines-Montjoie jsme si prohlédli hezký kostel Sainte-Trinité. Koupila jsem si tam arnikovou mast na nohy, to se to teď bude šlapat. Asi dva km jsme jeli autobusem k dalšímu kostelu Notre Dame, a pak už stoupali přes lesní vodopád Combe Noire k chatě Refuge de la Balme. Odsud jsem vyrazila o něco dříve, svým tempem jsem tak stihla pořídit fotky a byla jsem v travnatém sedle Col du Bonhomme jen o málo později než ostatní. Závěrečný výstup do sedla Col de la Croix du Bonhomme šel se mnou Milan. Nedaleko pod sedlem byl cíl naší dnešní trasy, chata Refuge Col de la Croix du Bonhomme. Po společné večeři jsme se mohli věnovat atraktivním výhledům na okolní velikány, např. na italský Gran Paradiso, a podobně jako včera sledovat západ slunce.
Dnešní cesta končí francouzskou část treku a pokračuje na italském území. Ještě na francouzské straně jdeme směrem ke Col de Fours a pak sestoupíme na horské pastviny Alpage La Ville des Glaciers. Tady nás čeká návštěva horských salaší, kde se vyrábějí a dozrávají vynikající sýry. Následně stoupáme nejprve k chatě Refuge des Mottets a pak už k travnatému horskému přechodu Col de la Siegne mezi Francií a Itálií, které dosahuje výšky 2516 m. Tady nás vítá slavobránou skupina Korejců a potěší zde výhledy na Aiguilles des Glaciers a de Tré la Tete jakož i do údolí Val Veny. Cílem dnešního dne je chata Rifugio Elisabetta.
Nejprve sejdeme do údolí Val Veny, kde si prohlédneme pár ledovcových jezer různé velikosti i tvaru. V jednom z nich se dva naši odvážlivci dokonce vykoupali. Pak nás čeká výstup pod Monte Fortin, cestou obdivujeme okolní vrcholy, na samotném sedle nejen výhledy na čtyřtisícovky, ale také na splazy ledovců. Na trase máme rovněž možnost těšit se z krásy horské květeny nebo pozorovat pasoucí se krávy u jezírek či stádo ovcí. Sestupujeme k cíli, kterým je Rifugio Maison Vielle, míjíme Lago Checrouit. Chata se nachází pod horou ve tvaru homole. Na terase u chaty si dopřáváme zasloužený odpočinek před večeří.
Je jasné, že nás čeká opět prádní slunečný den. Od chaty se vypravujeme směrem k horské silnici, odkud jedeme autobusem do letoviska Courmayer (1220 m), což je nejznámější horské středisko na italské straně Mont Blancu. Je jakýmsi protějškem francouzského Chamonix, se kterým jej spojuje známý Tunnel du Mont Blanc. V úhledném městečku se kromě jiného nachází Muzeum horských vůdců, prohlédneme si kostel v centru města. Pět z nás se rozhodlo, že využijeme příležitost a vyjedeme si lanovkou Skyway Monte Bianco blíže pod Mont Blanc. Zatímco ostatní pokračovali po plánované trase, nás pět jelo autobusem k nástupní stanici kabinové lanovky. Odsud na přestupní stanici Pavillon du Mont Frety, která jede do výstupní stanice Pointe Helbronner (viz dvě videosekvence níže). Měli jsme k dispozici téměř dvě hodiny času na úžasné výhledy, stálo to za to, nelitovali jsme poměrně vysokou cenu za jízdné. Vrátili jsme se zpátky na autobusové nádraží v Courmayer, odkud jsme opět jeli autobusem do údolí pod Refugio Elena. K chatě jsme měli ještě více jak hodinu solidního výstupu.
Dnešní den jsme přecházeli sedly z Itálie do Švýcarska, ze Švýcarska do Itálie a konečně přišli do průsmyku mezi Itáliíí a Švýcarskem. Už při výstupu na italsko-švýcarské sedlo Col du Grand Ferret (2537 m) začalo pršet. Bylo jasné, že dnes si užijeme nejen déšt, ale také kroupy a bouřku. Rozdíl oproti včerejšku vskutku výrazný, na horách nic neobvyklého. Když jsme přišli k chatě Alpage de la Paule, počasí se na chvíli umoudřilo, takže si zde mnozí dali vaječnou omeletu, neboť vajíčka ke snídani scházela. Na další cestě se déšt znovu spustil, byli jsme promočeni tak, že jsme se v salaši v údolí museli převlékonout do suššího. Prošli jsme poblíž jezera Lacs de Fenetre a stoupali do švýcarsko-italského sedla Fenetre de Ferret (2398 m). Přišli jsme konečně do jednoho z nejznámějších alpských průsmyků Col du Grand Saint Bernard (2469 m), sedla Velkého svatého Bernarda na italsko-švýcarské hranici. Poté jsme po silnici museli ještě několik výškových metrů vystoupat ke klášteru Grand St Bernard, kde jsme měli zajištěno ubytování. Fotit se dnes příliš nechtělo. K několika fotografiíím je proto ještě přidán záznam dnešní túry pořízený hodinkami.
Je milé, že poslední den našeho putování nabídlo počasí znovu svou přívětivou tvář. Vydáváme se z kláštera Grand St Bernard po ránu na výstup k vrcholu Pointe de Drone,
který se nad průsmykem Velkého svatého Bernarda zvedá do výše 2950 m. Závěrečnou vrcholovou pasáž se žebříky a řetězi vynechávám, zato ostatním zamávám z pod vrcholu.
Vracíme se zpátky do průsmyku, abychom si jej důkladněji prohlédli. Cestu průsmykem přes Alpy znali již Keltové, procházel tudy kartaginský vojevůdce Hanibal s vojáky a slony,
když napadl Řím, prošly tudy armády Karla velikého, Fridricha Barbarossy a v neposlední řadě též Napoleona Bonaparte. Po Napoleonovi je také pojmenována cesta podél jezera.
Symbolem průsmyku je bernardýn se soudkem rumu, zachránce zbloudilých pocestných; psi chovali místni mniši. V průsmyku stojí turistická ubytovna, kde jsme spali i my, a také klášter,
kde dosud žijí mniši. V budovách je muzeum se sbírkami, část expozice je věnována bernardýnům a nachází se zde i menší chovná stanice psů. Na švýcarsko-italské hranici stojí u jezera
hospic, kde sídlí strážci hor, a je také bývalou celnicí. Nelze přehlédnout rovněž bronzovou sochu sv. Bernarda nedaleko od italského hotelu.
Navečer jsme se vypravili na večeři do restaurace u jezera poblíž hotelu na italské straně. Vrátili jsme se poté ke klášteru na švýcarské straně,
kde už na nás čekal autobus a tím pádem noční cesta domů.
Bylo to vskutku nádherných deset dní v okolí Mont Blancu. Děkuji všem spolutrekařům za výbornou partu a Milanu Jánovi za opravdu parádní průvodcování.